Po mnoha letech, kdy jsme se potkávali pouze na Warpstocku s označením CZ, se na nás usmálo štěstí a "veliký" Warpstock Europe se konal poněkud blíže. Na základě barvitého líčení hlavního organizátora Roberta Henschela na "našem" Warpstocku.CZ 2005 a na základě vzájemných debat vyrostl "tým reprezentantů", hájících národní barvy. Sestává se ze čtyř kousků českého uživatele OS/2 obecného, jednoho kousku českého XML guru a jeho squaw.

Jako vždy se v plné kráse projevil efekt vyprchávání nadšení s časem. Těsně po Robertově pozvání formou prezentace na Českém Warpstocku v Liberci to vypadalo, nám nebude stačit mikrobus. Realita po půl roce ale vypadala úplně jinak...

OS/2 se valí do Drážďan

Na sraz na centrálním seřadišti (rozumějte: lounské autobusové nádraží) se překvapivě dostavují všichni čtyři ó-es-dvojkaři včas. Liberecká XML skupina (guru+squaw) vyráží až o dva dny později, protože Time Is Money a nezasvěcenec se asi nebude někde dva dny zbůhdarma plácat, že. Jako přepravní vozidlo opět slouží Modrý blesk (tak ho nazývá Martin Mintal) neboli Warpstock Official Car (tak ho nazývá Luboš Černý) neboli modrý pidi Citroën AX, který se v roce 2004 doplazil v Peci pod Sněžkou k chatě Orlík v půli černé sjezdovky i s veškerým hardwarem a výbavou tří účastníků.

Cesta po trase Louny-Cínovec-Drážďany probíhá v první části poměrně hladce. Zaráží nás pouze velice podprůměrné množství sexuálních pracovnic v okolí silnice E55 u Dubí a naopak nadprůměrné množství sněhu a ledu na silnici ve vyšších polohách Krušných hor. Že by to mělo nějakou vzájemnou souvislost? Nic z toho nám ale náladu nekazí. V autě už stejně není místo a na sníh a led máme nové zimní pneumatiky.

Problémy ale nastávají hned v první německé vesnici, kde nás jakýsi pan Polizei (má obrovskou zelenou jmenovku vepředu i vzadu) routuje na úplně jiný výstupní interface, než bychom si přáli. Naše pečlivě naplánovaná trasa se tak v okamžiku hroutí a my se řítíme tmou dolů z Krušných hor do temných saských hvozdů rychlostí někdy skoro i 50 km/h. Luboš Černý z tohoto podlého aktu přesměrování na linku o nízkém bandwidthu podezírá marketingové oddělení jedné nejmenované firmy.

Nicméně si svoji cestu sněhem, ledem, deštěm, auty a tak vůbec razíme a po krásných třech hodinách stojíme v samotném centru Drážďan před hotelem, bývalou ubytovnou firmy Robotron. Martin Mintal je ve svém živlu, protože na Robotronech dělal kdysi jeho táta a Martin se tak může na okamžik vrátit ve vzpomínkách do svého dětství, kdy pevné disky byly pevnější, písmenka na monitorech zelenější, počítače se nevozily z Číny a Tajwanu a vůbec spousta věcí byla úplně jinak.

Večeře u Červeného klobouku

Jediný, kdo si doma opatřil zásoby v podobě jedné bagety, je Martin Mintal. Nás ostatní žene hlad do města a Martina strháváme s sebou. Putování za jídlem se zvrtává v celkem slušnou prohlídku ne-historické části centra, která je koncentrována kolem hlavní třídy Prager Strasse. Čtete dobře, hlavní drážďanská ulice je pojmenována podle našeho hlavního města.

V listopadu, v osm hodin večer, za tmy a za deště není nabídka nijak extra bohatá. Po vyloučení luxusních restaurací, čínského rychlého občerstvení a tureckého kebabu nám zbývá sympatický kruhový baráček s červeným kloboukem nade dveřmi. Linuxáci by šíleli radostí, my jsme "pouze" spokojení, že si tu můžeme dát skvělou pizzu za rozumnou cenu v teple a slečna od obsluhy se na nás ještě pěkně směje.

Příprava před bitvou

Pokud se pozorně podíváte na následující rozvrh přednášek, zjistíte, že naplánovat si vlastní osobní rozvrh je docela sranda. A taky trochu dřina.

Plán přednášek

Záludnost rozvrhu spočívá v tom, že přednášky běží paralelně ve čtyřech sálech najednou. Pochopitelně že v každém sálu jiná přednáška. Naštěstí je téměř každá přednáška opakována, takže teoreticky máte šanci navštívit právě polovinu přednášek. Tento poměr je trošku zhoršen tím, že opakovány jsou pouze přednášky 45minutové, nikoliv 90minutové. A jedna 90minutová vám odepře možnost navštívit dvě 45minutové. Na druhou stranu je poměr vylepšen ve prospěch návštěvníka tím, že ne vždy běží paralelně čtyři přednášky.

Během trávení pizzy tak každý poctivě zaškrtává škatulky, zjišťuje, že to nevyšlo, gumuje a zaškrtává znova... Pokud daný jedinec přednáší, má navíc ještě jedno omezení navíc, a to být na své přednášce. (Jak překvapivé!) Budete se divit, toto omezení mi naprosto kazí můj plán navštívit přednášku Doodla alias Petera Cocsise (Pamatujete na něj z děčínského Warpstocku?) o knihovně Cairo a jeho screensaveru.

Příprava před zítřejší bitvou

Naštěstí jsme chytří kluci a za slabou hodinku je naplánováno! Například mně to vychází tak, že navštívím ze 33 přednášek 15, což je méně jak polovina. Jelikož z oněch patnácti jsou ale tři 90minutové, mám celkem 18 třičtvrtěhodinovek, což je "plná dávka". Celkem můžete napočítat 39 různých třičtvrtěhodinovek, nepočítáte-li opakující se přednášky.

Jelikož Martin Mintal konečně dopsal své Červy, spouštíme před usnutím krátkou pařbičku. Samozřejmě vyhrává autor, to se dalo čekat.

V příštích dílech: Kde to vlastně bylo, co jsme se dozvěděli, jak je na tom bootable JFS, co nativní OpenOffice 2.0, co bude dál s eCS, centrální správa služeb, XUL, Perl, spolupráce s Palm OS, tiskové servery, DF See, kouzla s Maulem, Doodle's Screensaver, Netlabs a budoucnost eCS, ...

Domácí úkol na příště: Podívejte se na film Krotitelé duchů.